kapo IV Stával kdysi oblačný ranč na supí skále, když se vrátím do dětských snů stojí tam stále. Kovbojové probudí den a duní stáda, ať se vrátí na chvíli jen,to mám ráda. Příběhy,kde zrada neobstojí, kde ke štěstí stačí bouda z chvojí, kůň je ceněn více než-li žena, tak opačně,aby byla změna. Stával kdysi oblačný ranč na supí skále, jak to všechno dopadlo dál,to nevím stále. V sešitě v tom rozdrbaným,poslední stránka, chyběla a tak zůstal stín,na duši schránka. Do ní večer se koukám kdo mě píše, třeba někdo z lesa u Dobříše, jehličím to provoněný psaní, přinesou mi ptáci za svítání. Stával kdysi oblačný ranč a bude ráno, koho sny neopouští,tomu je přáno. Že jsem v ranči uvězněná není tak málo, denně s novou nadějí žít,to za to stálo ? stálo žít.