Příroda je máma,která nosí dítka v náručí,než jde spát, všechny tyhle blázny schoulený,co ve spacákách hlídaj zítřejší ráno i včerejší den. Z podzimního listí energii sbíráš,únava,když ustoupí, zase máš boty šitý k toulání,vyrazíš směrem kukaččích křídel na protější břeh. Rev : Jak lopatky mlýnku poháněných vodou šlapeš to dál, tam ti podaj sklínku,kde pramení život,kde z polí je lán. Probudit se hvízdnout na ranní vlak, mít jen prostý přání,no prostě jen tak, pak si chvíli lehnout na protější mez, kde od plotů voní rozkvetlej bez. jak lopatky mlýnku neslyšíš z dálky,máš po nich stesk. Příroda svý děti neopouští v tísni,svolá je pod křídla svý, všechny tyhle blázny zmámený,co ve skalách hledaj ozvěnu,touhu,ztracenej svět. Na hromadě písku,jak zlato se třpytí,plamen uhlí v srdci klid, bonanza ti píše křestní list,jako poutník hledáš smysl letních bouří pod zákony hvězd. Rev : Jak lopatky mlýnku . . .