Když přijdou chvíle jaký znáš, jako v poušti klopýtáš, je bůhví kolik nadějí a vzpomínek co zahřejí. V nich rád se vracíš domů. Tak věř si! U sta hromů! A trápení svý jednou rozmotáš. Když přijdou chvíle loučení, bouře život promění, je vzácná každá hodina, když vítr vát už začíná. Mámě píšeš z války - jak se máš a psaní do obálky - z války s rozechvěním v srdci zastrčíš. Ať plují mraky tisíc mil, nový svět jsi objevil, má cenu každý svítání, jen pláč se skryje do dlaní. Stárneš v týhle válce, a kreslíš na obálce, čtyřlístek, co zbejvá pro štěstí. Chceš zpátky letět nebo plout a někde v trávě procitnout, vždyť všechno jednou konec má a další cesta začíná. Letět zpátky domů,kde znáš i stíny stromů a celej den si s dětmi můžeš hrát.