Ač stojím sám v staré ohradě přece jen pocit divný mám že nejsem sám že se ohradou tajemné stíny plíží tmou R: Prázdná sedla v staré ohradě o dobách dávných sní když za noci prériemi po cestách dalekých jeli lovci v stopách buvolích Dávno už ve staré ohradě pohasla ohňů zář vítr nad savanou zpívá smutnou píseň hvězdám vstříc o těch kteří nevrátí se víc Prázdný srub v tmě se noří zbraně pokrývá rez pušky již nehovoří jen šakal kvílí kdes Prázdná sedla v staré ohradě už nepřijde nikdy víc ten kdo s vámi v dobách dávných v trysku s větrem o závod velkým dobrodružstvím jezdil vstříc Není zde kouř neboť dávno už oheň tábora navždy zhas zmlk’ kytar hlas jenom v dáli kdes písničky staré šeptá les R: