capo III. Nádražní svět v dálce mizí na západě hasne všední den za zády mám stíny města jako špatnej včerejší můj sen vlak se vine po úbočí koleje mu cestu značí tmou co mám tolik ráda to je v tuhle chvíli právě přede mnou R: Teď myslím na měsíční pláně v horách cestou k nim se zpívat naučím když potom ze sedla hor měsíc vstává ten zázrak písní pozdravím Tak opouštím kluka i když smutek v očích na nádraží měl dál chci věřit že by se mnou naproti těm horám jednou šel Jak tažní ptáci pokaždý se k němu vracím cestou toulavou však smaragdový nebe chci mít jako vždycky nízko nad hlavou R: Když nad východním obzorem pak ranní slunce mraky pozlatí touhu mám mít rychlý koně nasednout a trhnout opratí Vetchý mapy poskládám když paprsky pláně ozdobí tak jako vždycky houni stáčím balím začouzený nádobí R: