Proč je mojí barvou bílá to vám brzo napovím proč mý oči celý léto po bílý tak hladoví v oblacích jak střípek svítí v něm se nebe zrcadlí první vločku možná chytím na tváři mý se roztaví R: Ať pírek hejna tichá obzor kolem zacloní pod tíhou se větve smrků bílý zemi pokloní ať pacifikem lesů okno do tmy zahoří poutníkům jak maják strážní bílou nocí na mořích Mý kroky se lačně dlouží na hřebeny zapadlý tam ve stopě přede mnou se louče slunce zrcadlí v rozmaru pak dolů strání nohy v rytmu stepují šňůry srpků čistou plání dokud můžou malují R: Až bystřiny pláčem sněhů s jarem znovu posílí jeho zbytek nabírám si do svých dlaní na chvíli dívám se jak v prstech mizí chladně hladí naposled pro mnohý z vás jistě cizí obyčejný na pohled R: