1. Jsem na větvi z věrnosti stromů, že každý své kořeny zná : a jen tichem brání se tomu, když místo své opustit má. : 2. Já nikdy jsem na místě nestál a prožil pár toulavejch dní, : než došlo mi, že asi hledám to místo kde zakořením. : 3. Jsem na větvi z odvahy stromů, že důstojně dovedou stát i v držení vzpřímených zad. : 4. Já před smůlou často se sklonil a někdy dnů příštích se bál. : Jen stromy ví, že čas vše zhojí a na kůře smůla leskne se dál. : sólo 5. Jsem na větvi ze síly stromů, že oporou dokážou být : a nikdy se neptají komu smí nabídnout stín svůj a klid. : 6. Já hledal jsem po celém světě co z domova měl jsem už znát, : že čím hlubší kořeny mají, tím pevněji dokážou stát : ,že všichni kdo kořeny mají, vždy pevněji dokážou stát.