1. Zase dál jako dřív, to vážně se nedá, koho z vás zajímá, co tak bídně se hledá, jak jen mám v klidu říct, že jsem dávno svá, podobných na tisíc jen se dívá. 2. Ani já nechci víc, zase tím, kdo jen platí, u dveří postávám, jako stín se pak ztratím, pramení v žilách mých řeka pálivá a svůj žár po nocích těžko skrývám. 3. Přibitá na polštář, do očí světlo bodá, napořád v zajetí, než mi klíč někdo podá, odejít po špičkách, dokud mám chuť vstát, zanechám na stěnách otisk dlaní.