1. Od jisté chvíle jsem nejistotou v chůzi víc než těžká, dva hebké tóny už neslyší láska v nás, neznělé tóny bloudí nocí po stěnách, kdo by je hrál, není to jisté, že koncert se dává jen ve dvou flétnách, a je to stejné - zase říkáš: nech mě spát. 2. Představy spřádají dny, které bývají neskutečné, a mně se zdává, že jeden sen splnit se má, stačí se dotknout jak pavučinou, je to vyjímečné a mám tu žízeň, co je plná vláhy, když nechci se vzdát, a je to stejné, zas mě spánkem probouzíš. 3. Chci se ti líbit, chci spolykat lítost, je na mých víčkách, kolik je lásky a naděje v pláči, už víš, a chci mít trému, chci vrátit se zpátky, chci teď jedenkrát, pak zmizí trýzeň, rty zbavené žízně snad budou chtít spát, a je to stejné, zase vstávám s bolestí, a je to stejné, zase snídám s bolestí ...