1. Mám z tebe hlavu jako klícku pro ptáčky a věř mi, jsou to muka, a když se na čas ptávám kukačky, tak mlčí, nezakuká. 2. Mám z tebe hlavu jako kouli skleněnou, že unesu jí stěží, a když se k tobě, lásko, nakloním, tak mi v tý hlavě smutně a tichounce sněží. R: Má praštěná lásko, půjdeme spát, večer už přichází z polí, budeš zas celou noc nádherně lhát, potom za svítání hlava mě bolí. Řeči máš krásný a slibů jezero, sám věříš vlastnímu lhaní, stejně tě ráda moc poslouchám, mizero, k ránu, když mluvíš ze spaní. 3. Mám z tebe hlavu jako vázu hliněnou a s prasklinou jak nitka, až skončí tvoje věčný toulání, možná zas ve váze rozkvete barevná kytka. 4.=1. R: