1. Na nejtenčí nitce mě přivedeš zpátky, jestli budeš o to jenom trochu stát, až z poslední síly vyrovnám splátky, potom doufám, že mě ještě budeš znát, 2. Do nejhlubších studní budem kameny házet a čekat, jestli vůbec doletí, až srdce všech zvonů jednou podlehnou zkáze, pak naše kroky stříbrem posvětí, nehledám znamení tam, kde nepíšou "zde hrozí pád". R: V prázdných oknech věžáků teď hledám aspoň stín něčím známý, jsme jak pyšní spáči, co proti své vůli se jenom občas ze sna probudí, a ty můžeš ptát se, jestli kousek té smůly mě jednou za čas trochu povzbudí,