1. Když nad ránem ozvou se kohouti, to nemá už cenu jít spát, vždyť celou noc, tak jako na pouti, já slyšela muziku hrát, písnička běžela za písní a kouřem mi načichly vlasy, když ubrus vínem se potřísnil, o noty jsme odřeli hlasy. R: A přece jen pro to zpívání vracím se na různá místa, začínám, když zvoní klekání, hlava je jasná a čistá, naplno ve druhé poledne, šanson, když tma je jen stínem, to na dno sklínky se dohlédne a mysl mám zjitřenou vínem. 2. Když nad ránem ozvou se kohouti a nehlučně zhasínaj' města, je pryč další den, to mě nermoutí, jen vím, že mě čeká zas cesta domů, do malého podnájmu, kde půjčenou mám i postel, a když mám vztek, kleju potajmu v garsonce tiché jak kostel. R: 3. Když nad ránem ozvou se kohouti, to si pak i lásku vysním, návrhy milostný projdou ti, když nechci, tak naoko zpřísním, ne že bych milovat nechtěla, ba ani z časové tísně, když nad ránem ozvou se kohouti, [: to pak mám nejradši písně. :]