Předehra: Múza má milenka dívá se na mě z patra nastavím polibkům své vrásky na čele básníkům zneuznaným pro ni tvrdnou játra a žhavé noci mění v chladné postele Už jsem jí objímal a něžně hladil křídla potají těšil se na její první vzdech lehce se vznášela jak na bublině z mýdla a já bych pro ni věčně zadržoval dech R: 3/4 Já všechno rozdala už nemám z čeho dávat jsem lehká múza proto ráda dávám všem na tebe nezbylo nač si s tím hlavu lámat ty máš své básně- pro mě za mě čert tě vem V hlavě se zatmělo já nevěřil svým uším kvůli své múze klidně přestal bych i pít za malou inspiraci upsal bych jí duši nezbývá než ji na dně sklenic utopit R: To mě fakt sebralo to neměla mi říkat po nocích nebudu už nikdy verše psát a hlavně s muzikanty přestanu se stýkat až bude rozdávat chci v první řadě stát