1. Vlak smutně zahoukal, čas do klusu se dává, osud se rozběhnul a já to nevěděl, marně jsem v okně čekal na volání "sláva!", v nádražním bufetu pak jsem sám poseděl. R: Posílám ti pozdrav z dálky bláznivý a můj stín o tebe zakopává, jsem tu sám, nad hlavou mraky šedivý, a bůhví, jestli se vrátím k vám. 2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno, sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží, a nikdo neví, že je v předpovědi psáno, že se i před večerem někdy sešeří. R: 3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá, i to, že naděje naposled umírá, a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá, ze svého popela jak Fénix posbírá. R: