Hrál kdosi na hoboj Ten tón nádherně zní A kdo má v duši své nepokoj V té chvíli rozumí Stál a tiše poslouchal Bál se odejít Jakoby zvon v srdci mu rozhoupá A dá na poplach bít Dřív než tóny doznějí o něco dřív než půjdem spát Poznává že má jen naději Kdo srdcem naslouchá