1. Asi na tom záleží, vím, kdy neuhýbám, trochu jako závaží hluchá místa jsou, na každičkým nádraží slepá kolej bývá, ani stromy v alejích svým stínem nepohnou. R: A já, blázen, potají sedám za komínem s temnou nocí na dlani tichu naslouchám, a když všichni rozdají to, co se léčí vínem, každé další vítězství splácí mlčením. 2. Na cukrových homolích málo místa zbývá, zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá, zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá, zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům. R: *: Nataženým budíkům hodně síly schází, do děravých okapů dráty naráží. R: + a když všichni rozdají to, co se léčí vínem, každé další vítězství splácí mlčením ...