capo II 1. Znavenej na dně a jako kůl sám už v koutě kam dál no řekněte kam před sebou utíkat těžko se kamkoliv dá. Nejtěžší noci jsou pod střechou hvězd, když domů se nechce, když se necháš svést Sám sebou a cosi si namlouváš a namluvit dáš. 2. I kámen se ustrne, ale musí mít proč i řeky proud obrátíš, když důvod je i sníh v slunci padá, když rozhodne na nebi Bůh jen příčina následkem věci má být a vědomí že není nic nežli žít a že život je jen na chvíli půjčený milostný dar. R: Ne hněv nebo závist ani jiné z těch slov ani touhy co navíc chceš k životu mít ani láska ta není důvodem odejít z cesti kdo v poledním žáru hledá hojivý stín ať vykřičí napřed řeku svých vlastních vin a pak obrátí ke hvězdám pokorně u dlaně dlaň. 3. A poprosí mlčky, to kdekoliv jde v chrámech jen svádí to k divadlu vést ať poprosí člověka jménem, jménem pravdy a svým a ať snese pokání po samý kraj to víra je svědomí a svědomí ráj a nikdo není čistý, jen někteří lidé snad míň. R: