1. V ústech mám tu hořkou příchuť plánů, těch plánů, které chtěl můj táta žít. Touhy díky již pak jednou k ránu, vzal rád i práci v tomhle nádraží. R: Dva páry kolejí pokryté rzí, jen málo kdy až sem vlak dorazí, i když práce není moc, často jsem vzhůru přes půlnoc a vstávám, když se den probouzí. 2. Táta říká to se zítra změní, ty zmůžeš co ti lítat překáží, pak sám to poznáš, že svět vůbec není, jen zábradlí na tomhle nádraží. R: 2x