1. Nečekej už marně dál, kdy se jezdec objeví, Kde skončila cesta má, jen vítr a písek ví. 2. Vítr, kterej písek hnal, jenom hvízdal, jen se smál a já s ním se začal smát, když můj kůň už nemoh dál. R: Vítr a písek to ví, já tvý jméno nevolal, v očích písek, na rtech smích, dál jsem se smál. 3. Vítr pouště směr mi vzal, smál se i mýmu bloudění, ten vítr písně bláznů hrál, tvý slzy v písek promění. R: 4. Nečekej už marně dál, nevrátím se, už to víš, kůň můj tajnou stezku znal, do mraků se dívej výš. 5. Mrak podivnej uvidíš, co se jezdci podobá, píseň jezdců písečných, s větrem hvízdám ty i já.