Déšť

Michal Hrůza

Řešil jsem podstatu světa na sklonku letošního léta.
Pitval jsem každou větu z výletu po internetu.
Když tu se spustil déšť provazy z nebe pravda či lež.
Zdánlivý nepřítel propojil stovky zmoklých těl.
V nejbližším ukrytu schazujem ulitu, kdo to tak chytře vymyslel?

Když tu se spustil déšť provazy z nebe mi přisoudily tebe.
Tvý oči tvý tělo tvý třesoucí se ruce,
to se stát mělo přímý zásah srdce.
Tvůj usměv tvá pusa a chvějící se dlaně,
nejde to zastavit nemyslet na ně.
Tvý šaty tvůj pohled a rozpuštěný vlasy,
nechápu proč si řekla to bude osud asi.

Dílem náhody souznění přírody a já.
Nehledám důvody proč voda na zem padá.
Řešil jsem podstatu světa na sklonku letošního léta.
Přitom tak jednoduchá věc jako je déšť mě zachránili nakonec.

Provazy z nebe mi přisoudily tebe.
Tvý oči tvý tělo tvý třesoucí se ruce,
to se stát mělo přímý zásah srdce.
Tvůj usměv tvá pusa a chvějící se dlaně,
nejde to zastavit nemyslet na ně.
Tvý šaty tvůj pohled a rozpuštěný vlasy,
nechápu proč si řekla to bude osud asi.