Světlem stvořená, rosou vzkříšená, jarem vzbuzená a s létem zasnoubená. Dlaním laskavým své ruce nastavím a já věřím, u mých dveří jednou kočár zastaví. R: Můj dům jak zámek na pobřeží stojí a vněm smutný ticho jen prázdnejch dlaní mám. Těžko pochopíš, že jen samoty se holky bojí. Samotná usínám, samotná i spávám, prázdnej dům, samotná když vstávám. Sluncem spálená, větrem zválená, v mlze ztracená, deštěm promáčená. Rány bolavý, kočky toulavý, přesto věřím, u mých dveří jednou kočár zastaví. Až květy jabloní zas jaro provoní, Přijde chvíle rytíř v bílém u mých dveří zazvoní. R: