Korálky z malin na krku nosí a ve vlasech předloňskej sníh, bez šatů, nožky má bosý, na ústech zvonivej smích, |: chodí nahá a to jí nejvíc sluší, snídá déšť, pije z našich duší, dává smích, tajný hřích a slzy smutku neosuší. :| Ze dlaní motýlům slaďounký nektar dá pít, písničkám do tónů zacinká ten její smích, |: Nemá hlas a přesto není němá, není dívka a není ani žena, s tebou sní už 12 dní, je v tvojí mysli uvězněná. :| R: Tajemná, tvý tajný přání sní, zatím co ty spíš. Tajemná, tak co ti brání jít blíž a ještě blíž. Tajemná, jak noční stíny, jak chorál z kostelů. Tajemná panenka z hlíny s křídly andělů. Tajemství, až v žilách to mrazí, dá ti a nemůže víc, jak ti moc chybí a jak ti moc schází, měl bys jí konečně říct, |: až ji potkáš a poznáš, že se chvěje, sklopí oči, kterýma se směje, jdi přímo k ní a řekni jí, že jsi bez ní bez naděje. :|