1. Bylo ráno jen z šedivejch mračen já se cítil jak raněný ptáče samá krev, bez křídel a hrozně sám. Den se táhnul, jak smuteční páska to se stává, když bortí se láska všechno kolem bludnej kruh připomíná. A pak jsem slyšel, jak z pohádky zvony partu kluků a kytary tóny. Přisedni k nám, jeden z nich mi povídá. R: No tak zpívej, když teče ti pláč věčný trable a smůlu jen máš žádný esa, jak hazardní hráč další hru prohráváš. Co na tom, že ti neladí hlas zpíváš srdcem, v tom tisíc je krás smejváš z duše svůj staletej strach jseš jako z tónů hvězdnej prach tulák po hvězdách. 2. Dnes už vím, že nebyl to zázrak parta kluků, co přišli mi zahrát člověk k člověku se takhle zachová. Každej z nás má nějakej svízel černý ráno, kdy radši by zmizel potom hledá někde v nás tónů pár. Starý banjo, jež má rezavý struny partu kluků, co basa jim duní. Potom řekneš: smůlo věčná, čert tě vzal. R: