1. V lesích bílejch hor je kluků pár Co se mnou dolů dřevo svážejí, Každej z těch kluků ví, že mám lásku v údolí, Že se každý podzim za ní navracím. 2. Teplo dívčích dlaní dopis ukrývá, Když sem pošťák jednou za čas zavítá, Z kapsy tahám fotku tvou, svou holku nevěrnou, Zase dál jak ideál uctívám. R: Láska tvá je jak křídla tažnejch ptáků, K slunci blíž stále chtěla jít. Ale já ti jen nabíd vůni táboráku, Hvězdnej krov a lůžko lásky z kopretin. 3. Zase klády dolů kopcem klouzají, Tahle práce s sebou nese prokletí, A jenom Pán Bůh ví, kdo tu život zatratí, Kdo se zpátky do údolí nevrátí. 4. Taky kamarád tu zůstal pod kládou, Já se slzama v očích nad ním stál Ještě za ruku mě vzal a pak tiše zašeptal, Jméno holky, co jí do údolí psal. R: 5. Každý večer píseň vlků slýchávám, Proč je tolik teskná, sám sebe se ptám, A když jdu potom spát, tak sen si nechám zdát, Že tu v dlaních místo pušky holku mám.