Máš na očích větrný závoj, sám na cestách věčně mě hledáš. Pán svítání s podivnou písní, proč mě probouzí, když svou kytaru zvedáš. Na každý struně krůpěj krve, běžím ti naproti a v ranních mracích se mi ztrácíš. Z mlhy utkaná jsem jenom motýl, sedám ti do dlaně a dlaň se zavírá, já po stý umírám. R: Říkaš, že se sem vrátíš, možná nikdy, možná že brzy, ještě jednou do kytar sáhnem, ze strun padají slzy. Noc a den, noc a den, noc a den, marně hledají noc a den, noc a den, kdy se setkají, milenci prokletí, věčně se trápí, když jeden odchází, druhý se vrátí. Pláč na řasách, princezna nocí, déšť v ulicích, víčka se chvějí. Pán svítání, marně tě hledá, proč jen umírám, když struny mu znějí. Na každý struně krůpěj krve, běžím ti naproti a v ranních mracích se mi ztrácíš. Z mlhy utkaná jsem jenom motýl, sedám ti do dlaně a dlaň se zavírá, já po stý umírám. R: