Písek pálí do nohou v prachu cest a žáru poledním mít tak křídla a letět výš. Kolik touhy létání kolik pádů bolestných ještě pivo, dám si pivo a pak poletím. R: A nevnímám pokřivený ruce pradávných proroků jak píšou krví na pergamen. Ten, kdo křídla z vosku má, už nedoletí. A tak hledám sebe sám, v kamenech, stromů stoletých se ptám. Nikdo neodpoví, oči slepých vidí víc. Srdce v šátku svázaný v oběť bohům předkládám, ještě buší, chce letět výš. Očím sluncem spáleným další sklenku nalévám ještě pivo, dám si pivo a pak poletím. R: