Snad vykrojíme z nálad svých lehká křídla, která letí, než smích z toulek váhavých vklouzne smutku do obětí. Když den se modře usměje, kousky duhy k němu ladí a v tvých očích naděje utajenou strunu hladí R: Snad v duhu rozplyne se čas, v barevnou duhu zašlé noci a zase probudí se v nás ta něha s vůní po ovoci. Den křehké rámy daruje, znovu do nich kreslí duhou naději teď maluje, ty máš jí půl a já druhou. R: Snad vykrojíme z nálad svých lehká křídla, která letí.