Jdou stíny kolem domů a s nimi jde strach, jdou služebníci dračí a hledají smích, dívek co čistý jsou, jak padlej sníh. Pro paní svou hledají služebnou a slibují, a zlatem platí holkám co neví, že ten kdo /: v zámku sloužit má :/ těžko se vrátí. R: Zámek se potápí do noci, která pálí i chladí, jen jedno okno ještě svítí a mě to vadí, paní Čachtická zase se koupá v krvi nevinných. Pár chlapů skrytejch v lesích, ještě naději vlévá, víra hluboko v duších, ta žene je tmou. Za tajemstvím železné panny a za pravdou. S ránem přinesou další zprávu zlou a vyzradí krutosti skrytý v čachtickejch sklepích. Kdo nad tím oči přivírá, kdo jen oči přivírá musí být slepý. R: Svítá a tvoje tvář někde v zámku je ukrytá, já se bojím svítá, ty někde v sklepeních, řekni jen Eržiko kdo tvoje rány zhojí. Den, zas začíná a není prvý, to ráno prokletý je cítit krví, vím. R: Jdou věky a krutá paní už dávno je ukrytá věčností, jdou věky tenhleten příběh lidé vypráví a mění, a lžou. Já říkám, kdo bez viny zůstal ať kamenem hodí, jazyky zlý jedem hovoří, je provázen stíny kdo ve slunci chodí a legendám, jen blázen, jen blázen uvěří.