1. V očích řežou ostrý šponky větru, k televizím usadil se svět, kámoš sirkou zapálil si Petru, sníh, co ráno napad', dávno zhněd'. R: Na lukách, na polích leží umazanej sníh, navečer, po nocích, co je a co není hřích, hlučná banda tichejch bláznů cestou v nočním liduprázdnu po kolena v závějích. 2. Půlnoc je jen deset kilometrů, místo, kam se ničím nedá jet, cítím teplo vlněnýho svetru, hřeje, jako bych si ho sám plet'. R: