1. V dětství jsem na každém kroku slýchával, abych vždy a všude pravdu říkal, čas od času byla za ni pochvala, ale mnohem častěji jsem pykal, krásné je žít s otevřenou náručí, každá nová modřina však poučí, že je třeba užívat ji s rozvahou, a tak jsem si prostě zvykal. 2. Svět kolem se tvářil celkem nevinně, ale opít rohlíkem se nedal, až dočet' jsem se, že je pravda ve víně a dlouho tu knihu k očím zvedal, pak sehnal jsem takhle v půli prosince baculatej demižónek Vavřince a s kamarádem odnaproti z baráku na dně pravdu usilovně hledal. R: Teď (pak) volám: království za tabletu algeny a za sklenici studené vody, proč má vizáž doznala proměny, jó, to jsem asi někde potkal schody, přišel jsem v jednu, ve dvě nebo v půl třetí, marně svádím souboje s pamětí a permoníci v zátylku sbírají laciné body. 3. Zalíbilo se mi pravdy hledání a začal se k němu vracet, někdy z toho vzešlo tvrdé utkání se statí zákona 120, pravda sice v alkoholu nebyla, zřejmě sama z mého nitra prýštila, a tak přítelíčků začlo zvolna ubývat a často přistál pod nohama klacek. 4. Pravda totiž mívá různé dopady, třebaže jde jen o pouhou větu, horší je, když věty stavíš do řady, ať už při víně či při fernetu, naštěstí za dva čtyři hrubého nelze dozrát v příliš pravdomluvného, a tak aspoň o čtvrtletních prémiích vytmavím to hned celému světu. R: + [: a permoníci v zátylku sbírají laciné body ... :]