Když listí skryje ptačí třepe tání a cítím vodu v mracích zčernalých nad šňůrou potoka se přes lopuchy skláním a vidím záblesk krásy z povzdálí. Ty podobáš se pstruhu duhovému své tužby pihy nosíš na bocích na čele kapky v tvaru diau je hravá, dravá, není pomoci. Já muškou jsem a ty pstruh,co mě chytí jsem třpytkou lesklou,ale bez háčku když nejsme spojeni vlascem ani nití, proč já si tebou srdce promáčknul? Když listí skryje ptačí třepetání a cítím bouřku v mracích zlověstných pstruhem tě vidím a to nepřeháním pro duhu v kůži jdu jak pocestný. Když listí skryje ptačí třepetání a cítím bouřku v mracích zlověstných pstruhem tě vidím a to nepřeháním pro duhu v kůži jdu jak pocestný.