1. Já si myslel kdysi dřív, že znám už svět, když znám bar a potlesk lóží. Jednou spálen od kopřiv a řek jsem hned, ohně žár teď už znám, ale to byl klam! R: Jak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem, a jen zřídka najdem vlastní kaz, to možná. Jak rostem, marná sláva, cosi dál nám našeptává, že slunce, hvězdy, měsí i čas, vše se točí kolem nás. A pak tu nejsme a stejně svítá. 2. Já se s pýchou chlubil tím, že mám tu čest dívky znát, ač neznám žádnou. Pak jsem říkal, že už vím, jak úspěch nést, že už znám i sebe sám, ale i to byl klam! R: Jak jdem tím... R: (Pomaleji) Jak jdem tím...