Každý ráno na dálku poslouchám za tratí a když slyším lokál ku, trhnu jen opratí, patou jemně bodnu koně a on sám už dobře ví, že se tady objeví Isabeella. Patou jemně bodnu koně a on sám už dobře ví, že se tady objeví Isabeella. Každý ráno pobledlý odjíždím nazpátky a pak doma pod jedlí pohlížím na řádky: čekej ráno, jedu k tobě, ať se ti dnes něco zdá, zejtra se ti odevzdá Isabella. Čekej ráno, jedu k tobě, ať se ti dnes něco zdá, zejtra se ti odevzdá Isabella. Každý ráno do dálky pohlížím za tratí, dělám to už od války, zbytečně prozatím. Já i kůň však dobře víme, že vlak jednou zastaví a že tvář mi nastaví Isabella. Já i kůň však dobře víme, že vlak jednou zastaví a že tvář mi nastaví Isabella. A tak teď se na dálku omlouvám, pospíchám, slyším totiž lokálku, napětím nedýchám, dneska jede naposledy a pak ji prej vymění a mně zejtra vožení Isabello. Dneska jede naposledy a pak ji prej vy mění a mně zejtra vožení Isabe ello.