Když sklání se noc, vše už jde spát, měsíc kraj stápí v stříbrný šat, v božské chvíli té, v blahý čas vždy duše touží po duši zas. R: Touhu svou a žár svěřuji nočním tmám, snad zaletí též ozvěnou k sluchu vám. Ó, slyšte vše, co vám nyní dím ve zpěvu svém, vždyť odpověď rozhodnouti má o celém žití mém. Jestliže hlas váš odpoví prosbě mé, blaha plna zvím, že už mám stěstí své, ráda vás mám a Bůh snad též dá, abych v krátký čas mohla býti tvá! Ó, jak toužím k vám, jak vás chci mít, kéž mohu s vámi na věky žít! Ač se širý svět velkým snad zdá, přec větší více je touha má. R: Slyšte teď hlas můj svěřuji nočním tmám, chyťte jej v sluch svůj ozvěnou k sluchu vám. Ó, slyšte vše, co vám nyní dím ve zpěvu svém, vždyť odpověď rozhodnouti má o celém žití mém. Jestliže hlas váš odpoví prosbě mé, blaha pln tím zvím, že už mám stěstí své, vždyť rád vás mám a Bůh snad též dá, byste v krátký čas mohla býti má!