Letící proudy neónů, padají na mou tvář, nebe zatáhlo oponu, den dopsal kronikář, samoten v městě šamanů, do ulic padá déšť, a ženy v botách z klokanů, v hotelu Budapešť. R: Žádný prachy nemám, jen co přelezu zeď, tak možná, že chytím dobrej stop, někdo zastaví, já řeknu: " Jeď, do Země antilop!" Muži hledají zlatej prach a sto-tisíci mobilů, vyzvání světu na poplach na uších Emilů, podivná doba uhání, za okny limuzín, a jako na drátech havrani, tady trčet nemusím.