1. Slunko žhavý jak pec a k vodě daleko, v puse jak na Sahaře a nikde žádnej mrak, jsem línej a lezu jak pes, zpocený triko, jsem ve vlastní šťávě uvařenej knak. R: Najednou vohrady pás brnkl mi do očí, já zahlíd' dům a džbán s vodou po vokraj, najednou chce se mi řvát, člověk se otočí, je to jak sen, spatřit jednou ráj. 2. Holka na zápraží a mně se zvednul tlak, je hezká a nahoře bez, vlasy na ramena, ta krása mě rychle složí, že letím do oblak, vědomí ztrácím, hlava je zasažená. R: 3. Večerní chlad probudil mý tělo rozbitý, a žádnej dům a žádnej džbán a žádná krasavice, jen bahno, písek a jíl, oblaka vylitý, no kdo za to může, za ránu do palice, za ránu do palice, za ránu do palice, za ránu do palice ...