Auta jsou rychlejší než mračna nad estakádou, ten zvláštní pocit studí mé srdce, jako mráz, v tom na mě zazvoní ten chlápek, co nemá paměť zlou, jdu mu otevřít a cítím, že nadešel můj čas. Má za pasem stříbrnou dýku, ta dýka je můj kříž, a její světlo na mé cestě mě z pekel dostává, táhne mě tam na jihozápad, jak velikánskou myš, chci vidět modré nebe, kde se s duhou setkává. R: Nemám na benzín a tak musíš mě vést, větrná stezko z těchhle bran, je jedno místo, co nemůžu splést, když jsem sám. Stačí mi den abych se vrátil a získám deset let, běžím svou stopou a jsem šťasten, že čas ji nezavál, mizím všem z očí a za mnou pokrokový svět, škrtící kobra lapená v síti magistrát.