1. Z Ruánu stoupá dým, z horkých polen jde žár, do rubáše Johanku převlík´ dráb, a chlubí se tím. Ten kdo dlouhé vlasy jí stříhal, teď má rukavic pár, tak stříbrný groš v dlani nepálí, kat mazlí se s ním, hm, hm, hledě na ten dým. R1: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl, Jeanne D´Arc, krkavců houf se slét´, jakou ti hráli, žár než spálil, devatenáct tvých let, Jeanne D´Arc 2. Z Ruánu záře stoupá, nachem barví se kříž, chudina zdarma se zahřát smí, a tlačí se blíž. Kdosi zaslech´ Johančin pláč, a ten prý na ni sáh´, a každý sved´ řeč na svůj vlastní šrám, a žvaní jak v snách, hm, hm, jen o sobě sám. R1: Jeanne D´Arc... R2: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl, Jeanne D´Arc, v plamenech stála jsi, co na to řekneš, až tě církev, za svatou prohlásí, Jeanne D´Arc