1. Já neumím psát velkou poezii, daktylský hexametr není můj svět, mám jeden starý svetr, v kterém žiji už moc let. 2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě, učil mne velkou českou abecedu, a tak se poflakuju po životě, jak dovedu. R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, boty si nepucuju a hřeben nemiluju, sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju, ničeho nelituju, -ju, -ju, -ju ... 3. Jsem voják, který nemá ani frčku, vojín, co běží vždycky v první řadě, chrání mě jenom úzký kmínek smrčku v kanonádě. 4. S četaři absolventy hraju pokra, ale když přijde na lámání chleba, je jejich obuv suchá, moje mokrá, jak je třeba. R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, boty si nepucuju a hřeben nemiluju, sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...