Netoliko, že je tma, ale nevidím Vím, že je tu všude tma, já ji nevidím Vidím jenom to, že nevidím nic když připustím, že vidím, měl bych vidět víc Svou hlavu, trup, dvě ruce, nohy nevidím Tak, kam se poděl můj doposud dokonalý zrak na všem leží neproniknutelně modrý mrak tmavomodrý mrak Sám nevím ani kudy jíti mám a kam a to, že na hlavě tmavomodrý klobouk mám to je právě klam Nemám hlad, tak co mi naplat že mi chutná Co naplat, že ač nemám hlad duše smutná Pět neděl, sedm hodin, tři měsíce a šest let melancholicky jsem pozoroval svět tmavomodrý svět.