Rec: Levá, dva, pohov, dva, zpívat, dva. 1. Slyšte, jak Míra si civilu neužil poté, co opustil podmínky polní, souzen byl za to, že cizích práv zneužil, všanc dal své vlastnosti morálně volní. Některé zážitky z vojenské služby ze všeho nejradši nezažil už by, obzvláště poručík Meszáros Gábor dráždil ho jak býka červený fábor, Míra mu přislíbil stokrát v duchu odplatu vo síle čtyř dělobuchů. R: Děvčice nevěrná, hlavice jaderná, vojna je nádherná! 2. "Jen počkej, Gábore, do dne a do roka, však já ti připravím pořádnou ránu," sliboval Míra, a to s tváří proroka, když tenkrát opouštěl kasáren bránu. V civilu způsobem poměrně prostým opatřil pro akci potřebný kostým, v půjčovně rekvizit za mírný obnos rozličné vám šatky snesou až pod nos, než padly ty pravé, zkusil troje s hodností majorskou stejnokroje. R: 3. Sluneční brýle a falešné šediny, Míra měl toho dne parádní formu, do města, kde sloužil, zas přijel z dědiny, na sobě majorskou tu uniformu. Ukrytý v podloubí na hlavní třídě, čekal, až v ta místa konečně přijde ten, co ho dva roky soustavně deptal, chudáka vojáka nikdy se neptal, jenže dnes Míra byl nadřízený, Meszáros tím pádem zas vyřízený. R: 4. Veprostřed náměstí atrakce veliká: cvičí tam poručík pořadový krok, za hojné účasti vděčného publika major ho péruje, až je z toho cvok: "Čelem vbok, vpravo vzad, krok-sun-krok a klus, zastavit, stát, raz, dva, tři, pozor, pohov, šlus, každou chvíli hrozí vám s nepřítelem střet, proto rychle k zemi a plížením vpřed!" Aby se Meszáros neradoval, tak na závěr Míra ho degradoval. R: