1. Tak už se škrábu strání plnou kamenů a je mi fajn, vždyť každej z nich tu znám, mě táta křtít dal vodou z horskejch pramenů, tak mě to táhne zase domů k nám. R: Na horách večer se slunce v krvi utápí, i rána znám, jsou jako jabloň zjara bílý, už mě nic netrápí, a slzy na tvářích jsou jenom pot a kapky dešťový. 2. Tak už se škrábu strání plnou kamení, za chvíli sad mi z dálky zavoní, zůstanu stát u dřevěnýho stavení, kde chladí stín těch bílejch jabloní. R: Kolik je mejlí, kterejm záda jsem už ukázal, kolik je cest, co vedly bůhvíkam, kolik je písniček, co na nich jsem si zazpíval, tohle je ta, která vedla mě zas k nám. 3.=1.