*: Můj kamarád je od novin, otevřená hlava, chtěl, abych nechal ptákovin a básně začal psát, prej dívat se už nemůže, jak obchází mě sláva ať píšu, že mi pomůže a zveřejní je rád. 1. Tak všelijaký chytrosti si přemílaje v mozku, nad lahví inspirace, co jsem koupil u kiosku, pak ohryzanou tužkou, nežli změnil jsem se v trosku já namaloval hned pár duchaplnejch vět. 2. Že nikdo není bez chyby a chybovat je lidský, že není proč se dluhů bát, ty mají dneska všicky, že holka nemá vypadat vyzáble, rachiticky, nebylo celkem nic a vešlo se tam víc. 3. Že i s diplomem na hlavu je nutný dál se učit, že za lásku a počasí nemůže nikdo ručit, že zbejvá makat jako ďas, když nechce nikdo pučit, já krasopisně psal a slůvka neškrtal. 4. Že lepší je si zpívat, nežli rvát se cestou s flámu, a marný sliny polykat u snědenýho krámu, že sám pak těžko vylejzá, kdo vykopal ti jámu, a když mi došel dech, řekl jsem si: Už to nech! 5. Když čet mý pravdy životní, pěkně to s ním seklo, ty verše byly prvotní a proto žádnej med, já nenechal je v šuplíku aby se jednou řeklo: Byl představitel básníků, co nedobyli svět.