1. My seděli to zamračený ráno u řeky, jen kousek za městem, na obrácený lodi, u grogu, jak to chodí, se vysmívali všedním starostem. 2. Ta kytara, co dal mi s sebou brácha, kterej říkal:"Moc ji nevomlať!", za všechny prachy stála, hlavně, že trochu hrála, ta překližková hrůza, laď jak laď! R: Partu cvoků, co maj' duši mokrou, život jednou do cesty mi dal, [: jsem rád, že to tak bylo, to se mu podařilo, sám bych si snad líp nevybral. :] 3. Na břehu kalný spěchající vody, kolem který vede stará trať, my zpívali a hráli jen vo tom, co jsme znali, a i když trochu falešně, tak ať! R: + partu cvoků, co maj' duši mokrou ...