1. Proč jsou oči tvý jako tráva, když je ráno tolik zrosená, proč se trápíš a proč dává, smutek znát tvá hlava skloněná. 2. Každej ví, že nemám stání, a že nikde jsem nadobro nezůstal, slzy tvý mi trošku brání, přesto jít zas musím kousek dál. R: Za tou strání, kam se večer k spánku slunce uloží, čeká máma, že jí jednou hlavu na klín položí její syn, kterej odešel a nedal celej čas o sobě znát velkou lásku svoji hledal, teď se domů vrací rád, tolik rád, já vím. 3. Slib ti dám, tři slůvka krátký, věřit můžeš jim a taky nemusíš, řeknu jen: Já přijdu zpátky, a že splním je, snad brzy uvidíš. R: Za tou strání, kam se večer k spánku slunce uloží, čeká máma, že jí jednou hlavu na klín položí její syn, kterej odešel a nedal celej čas o sobě znát, velkou lásku svoji našel, teď se domů vrací rád, tolik rád, já vím.