1. Co jsem se narodil, děsnej pech mám, vždyť ani v kolíbce nespal jsem sám, dvojhlasně začalo každý ráno, dvojče má o spolek vystaráno. 2. Táta to nebyl moc rodinnej typ, s mámou nedopadlo to o moc líp, Bůh ví proč zdrhli a kdo ví kam, i my jsme se trhli, no a tak jsem sám. R: Brácha to vzal přes ženský, karban a rum tuzemský, je jako zbojník co všechny už pump, ale hlavně můj dvojník a grázl a lump. Brácha to vzal přes postel, vyprd se i na kostel, všude má fotky a každej ho zná, ale kde visí on, můžu viset i já. 3. Když prvně řekli mi: "Tvůj brácha krad'", že jsme se rozešli byl jsem moc rád, proč bych ho honil, to není má věc, a to byl můj omyl a tak spadla klec. 4. Každej kdo zatoužil po odměně, tvrdil že já jsem on zatraceně, poctivě pachti se makej a snaž, když hubu máš stejnou nic nenaděláš. R: 5. Až někde potkám ho nevím co pak, v tu chvíli závěr mý pušky by cvak, jestli ho zastřelím či půjdu s ním, je to můj brácha, tak copak já vím.