1. Jsou lásky smutné jako na nebi vítr a tiché tak, že sníh jim překryje dech. |: Já lásce věřím jenom upřimná rána, když šťastná probouzí se na něžných rtech. :| R: A tak mám Madlenku a říkám ji Mářa. Má v očích jiskérky a na dlaních pel. |: Večer si stírame prach, co oči pálí a všude dotýkáme s nežností včel. :| 2. Když páska noci z očí krovky jak broukům zvedne nám do světel a my začnem žít, |: copánky spletené a vonící káva, doteky z nichž si čteme, co může být. :| R: