Ráno otevřel jsem okno ven, tak bílej den, že jen nevěstu, a moh’ se brát, na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven jak nad Vltavou Pražskej hrad, ráno je naděje, co neumírá před polednem, když do oběda nevyjdeš ven, kukneš se na teploměr nálady a podle pole s novinama začneš den Ref: Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání, co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání, jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej, když se mu u srdce blejská. Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den, že jen nevěstu, a do pekla moh’, tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor, co vrší se jak v létě stoh, moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den, do oběda času dost, jak z jinýho století, jak vnucenej sen si připadáš, jak špatnej host. Ref: 3x