1. Já prošel dlouhej svět, však nikde ráj mi nevykvet, mně říkaj "Brácho, běž si běž". Můj kabát díru má, jsem tulák, co houby zmá, jak chovat se, když s límcem bílým jdeš. R: "Jen s pravdou vždycky si hraj", má máma řekla, když jsem kraj, kde žila jednou opouštěl. "Tulák jseš toulavej, bóže, jen štěstí dej, ať vrátiš se zas domů k mámě spát". 2. Má postel, hebkej mech a večer stromů vonnej dech, mně před spánkem svý ódy vypráví. Jsem volnej jako pták, co vznáší se jen po horách, REC: tak komu myslíš, že na světě je líp. R: 3. Pak, když se zastejská, v dálce vlak zahouká, nsasednem, hobo je z nás.