1. Já nechci bejt sám, když koleje duní a temná noc do dáli ubíhá, co z toho k sakru mám, že znám plno vůní dalekejch cest, pohledy v očích mám. Tak co z toho mám, že mám v srdci touhu jenom se mrknout za nejbližší strouhu, já často šněroval svý toulavý boty, musí to bejt, můj vlak má zelenou. R: Tmou nákladní vlak těžce duní, v mejch uších jenom vítr šumí, kraj kolem trati spí, jen mašinfíra bdí. Má ruku na rychlostní páce, má topič plný ruce práce já si na nápravě zpívám píseň, v které vlaky hřmí. 2. Když vagony hřmí a brzdař tě honí, necejtíš chlad, nohy tě nezebou. Jen běžíš po střeše a chtěl bys bejt pod ní, píšťala řve a tunel před tebou. Tak co z toho mám, že znám celý státy, když nesmím na voči vlastního táty, když stromy rozkvetou, já stojím na trati, musí to bejt, můj vlak má zelenou. R: Tmou nákladní vlak ... 3. Můj osobní vůz je vagon s vepřovým, můj rodnej dům je bouda brzdaře, kde nechal jsem squaw, to vám už nepovím, snad ve Frisku, tam jsem byl na jaře. Tak co z toho mám, pořád se jen toulat, v špinavý ruce pár centů žmoulat, jednou se netrefím a budou mě zbírat, musí to bejt, můj vlak má zelenou. R: Tmou nákladní vlak ...